Gibato

Jak vzniká animovaný film políčko po políčku: od scénosledu k hotovému záběru

Téma
Animace a loutková dílna
Formát
Redakční text
Jazyk
Čeština
Přístup
Volně čitelné
Pracovní stoly v animační dílně s bodovým osvětlením a rozloženým výtvarným materiálem

Ilustrační snímek pracovního prostoru dílny. Stoly, světla a odkládací plochy tvoří většinu provozu, který divák v hotovém filmu nikdy neuvidí.

Animace se neodehrává v jednom okamžiku. Vzniká jako řada nepatrných rozhodnutí, z nichž každé platí pro jediné políčko.

Tento web sleduje celý řetězec: od první kresby scénosledu přes stavbu scény a nastavení kamery až po okamžik, kdy se z tisíce jednotlivých snímků stane plynulý pohyb.

01 / Příprava

Scénosled, animatik a čtení záběru předem

Scénosled je první podoba filmu, ve které lze něco skutečně posoudit. Nejde o výtvarnou přehlídku, ale o sled obrázků, které odpovídají na praktické otázky: odkud se dívá kamera, co je v záběru důležité, kdy se střihne a jak na sebe dva sousední záběry navazují. Kresba bývá záměrně hrubá, protože v této fázi se často mění a přesná linka by jen zdržovala.

Když je sled obrázků hotový, seřadí se do animatiku. Každý panel dostane skutečnou délku, přidá se dočasný dialog, ruchy nebo tempo hudby a poprvé je vidět, jestli scéna funguje v čase. Právě tady se ukazuje většina problémů: záběr, který na papíře vypadal jasně, může v přehrávání působit zdlouhavě, jiný naopak diváka nestihne informovat. Oprava v animatiku stojí několik hodin, stejná oprava po natočení scény může znamenat celý ztracený týden.

Z animatiku pak vzniká rozpis natáčení. Ten určuje, které záběry se dají natočit na stejné scéně, jaké prvky se použijí opakovaně a v jakém pořadí se bude pracovat. U prostorové animace je pořadí zásadní, protože scéna se staví fyzicky a rozebrat ji předčasně znamená postavit ji znovu.

Co má obsahovat použitelný animatik

  • skutečnou délku každého panelu, ne odhad
  • naznačené pohyby kamery, i kdyby jen šipkou
  • dočasný zvuk nebo alespoň tempo, podle kterého se bude animovat
  • poznámku o tom, co se v záběru mění a co zůstává v klidu
  • očíslování odpovídající rozpisu natáčení
02 / Dílna

Loutky, dekorace a scéna jako pracovní nástroj

Loutka pro snímání po políčkách je především mechanismus. Musí udržet polohu mezi dvěma snímky, přenést zamýšlený výraz a vydržet stovky doteků, aniž by se rozpadla nebo změnila povrch. Základem bývá kloubová kostra z drátu nebo z dílů s definovaným odporem, na které je nanesen měkký materiál. Čím jemnější animace se plánuje, tím důležitější je, aby se končetina po puštění nevracela sama zpět.

Obličej se řeší podle stylu filmu. Někdy se používají vyměnitelné části, jindy tvarovatelný materiál, jindy zůstává výraz statický a veškerá hra se přenese do držení těla. Žádný z postupů není lepší; každý ale určuje, kolik času zabere jedna vteřina hotového záběru.

Dekorace se nestaví jako model do vitríny, ale jako přístupné pracoviště. Stěny se dělají odnímatelné, podlaha dostane skryté otvory pro ukotvení loutky, prostor kolem scény musí zůstat volný pro ruce a světla. Materiály se vybírají i podle toho, jak se chovají v čase: co se během několika dní zkroutí, vyschne nebo změní odstín, se v dlouhém záběru projeví jako nepříjemné blikání.

Vlastnosti, které se ověřují před natáčením

  • klouby drží polohu bez dodatečného přidržování
  • loutka jde spolehlivě ukotvit k podlaze scény
  • povrch nemění lesk po opakovaném doteku
  • dekorace umožňuje přístup ze strany kamery i zezadu
  • drobné rekvizity mají náhradní kusy
  • barvy sedí pod světlem, které bude použito při snímání
Kreslení postavy tužkou na papír u pracovního stolu při přípravě záběru
Kresebná příprava záběru. I u prostorové animace vzniká pohyb nejprve na papíře, kde se hledá klíčová poloha a rozvržení času.
03 / Snímání

Světlo, kamera a princip snímku po snímku

Snímání po jednotlivých políčkách znamená, že kamera nenatáčí souvisle. Zaznamená jeden statický snímek, animátor pak posune loutku o kousek dál a pořídí další. Při dvacetipěti snímcích za vteřinu odpovídá jedna vteřina obrazu dvaceti pěti samostatným zásahům do scény, u dvojkové animace polovině.

Světlo proto musí být naprosto stabilní. Jakákoli změna jasu mezi dvěma snímky se v přehrávání projeví jako blikání, které divák vnímá dřív než samotný pohyb. Stejně nepříjemné jsou průhyby stativu, denní světlo z okna nebo automatické funkce fotoaparátu. Expozice, clona, ostření i vyvážení bílé se nastavují ručně a po celý záběr se nemění.

Pohyb kamery se u tohoto způsobu práce také rozkládá na jednotlivé kroky. Jízda vzniká tím, že se stativ mezi snímky posune o přesně odměřenou vzdálenost, což se řeší pravítkem, dorazem nebo krokovaným mechanismem. Plynulost pohybu závisí na tom, jak se tyto kroky rozloží: stejné odstupy dají mechanický posun, postupně se zkracující nebo prodlužující odstupy dají rozjezd a dojezd.

Podmínky, které je nutné udržet po celý záběr

  • ruční expozice bez automatiky
  • uzamčené ostření a stálá ohnisková vzdálenost
  • zatemněný prostor bez přispění denního světla
  • stabilní stativ a nehybný pracovní stůl
  • zaznamenané rozestupy pro pohyb kamery
  • průběžná kontrola posledního a předposledního snímku
04 / Řemeslo pohybu

Časování, rozestupy a průsvit předchozího políčka

Časování odpovídá na otázku, kolik snímků zabere určitá akce. Krátké časování působí prudce a lehce, dlouhé těžce a zdrženlivě. Stejný pohyb ruky rozložený do šesti nebo do osmnácti políček vypráví o postavě něco docela jiného, aniž by se změnila jediná kresba nebo poloha loutky.

Rozestupy popisují, jak jsou jednotlivé polohy rozmístěné mezi počátkem a koncem pohybu. Rovnoměrné rozestupy dávají stálou rychlost, která v přírodě téměř neexistuje. Zhušťování poloh na začátku a na konci vytváří dojem rozběhu a zpomalení, řídké rozestupy uprostřed naopak zrychlení. Právě zde se rozhoduje, jestli pohyb vypadá živě, nebo jako posouvání předmětu po stole.

Průsvit předchozího políčka je pracovní pomůcka, která nechá slabě prosvítat předchozí snímek pod aktuálním. V kreslené animaci vznikl na prosvětleném stole, v digitální i prostorové práci se používá jako poloprůhledný náhled v programu pro snímání. Umožňuje porovnat aktuální polohu s předchozí ještě před stisknutím spouště a zachytit nechtěné posuny.

Časté příčiny nepřesvědčivého pohybu

  1. rovnoměrné rozestupy tam, kde by měl být rozjezd a dojezd
  2. příliš krátké setrvání v krajní poloze, takže pohyb nemá kam dopadnout
  3. všechny části postavy se rozjedou i zastaví ve stejném okamžiku
  4. drobné nechtěné posuny dekorace mezi snímky
  5. měnící se počet snímků na akci uprostřed jednoho záběru
05 / Techniky

Kreslená, digitální dvourozměrná a prostorová animace

Všechny tři přístupy stojí na stejném principu jednotlivých políček, liší se ale tím, kde vzniká obraz a co se stane s chybou.

Kreslená animace pracuje s fyzickou kresbou. Každé políčko je samostatný list, který se dá opravit jen překreslením. Výhodou je naprostá volnost tvaru: postava se může protáhnout, zkroutit nebo úplně změnit, protože nic nesvazuje pevná konstrukce. Nevýhodou je objem práce a nutnost udržet stálou podobu postavy napříč stovkami listů.

Digitální dvourozměrná animace zachovává stejné myšlení, ale ukládá kresbu do vrstev. Pozadí se kreslí jednou, postava se rozdělí na části, které lze upravovat nezávisle, a chybné políčko se opraví bez dopadu na okolní. Snadné opravy ovšem svádějí k rozladění tempa, protože je zde menší tlak rozhodnout se předem.

Prostorová animace snímá skutečné předměty ve skutečném světle. Perspektiva, stíny i povrchy vznikají samy a nemusí se dokreslovat. Za to se platí nevratností: špatné políčko znamená vrátit se k předchozí poloze a část záběru natočit znovu. Tempo práce určuje fyzická scéna, ne rychlost přemýšlení.

06 / Provoz

Jak vypadá pracovní den v animační dílně

Den v dílně má překvapivě pevný tvar a většina času nepřipadá na samotné animování. Začíná kontrolou scény: jestli se přes noc nic neposunulo, jestli svítidla svítí stejně jako včera a jestli poslední natočená políčka navazují. Teprve pak se pokračuje tam, kde se přestalo.

Vlastní animování probíhá v blocích. Přerušit rozdělaný pohyb uprostřed je nepříjemné, protože se ztrácí představa o rozestupech, které se teprve chystají. Proto se práce plánuje po celých akcích, ne po hodinách. Mezi bloky se dělá kontrolní přehrání natočené části v reálné rychlosti, což je jediný spolehlivý způsob, jak posoudit rytmus.

Souběžně běží dílenská údržba: drobné opravy loutek, příprava rekvizit pro následující záběr, doplnění zápisu o nastavení scény. Konec dne patří zálohování snímků a poznámce pro zítřek, ve které je popsáno, u kterého políčka se skončilo a co se má stát dál.

Body, které se v běžném dni vyplatí hlídat

  • kontrola scény a světel před prvním snímkem
  • práce po celých akcích, nikoli po odpracovaných hodinách
  • průběžné přehrání v reálné rychlosti, ne až na konci záběru
  • okamžitý zápis každé změny v nastavení kamery
  • zálohování dne a poznámka o místě, kde se pokračuje
07 / Kontakt

Kontakt a povaha stránek

Gibato je nezávislý redakční projekt zaměřený na animaci a snímání po jednotlivých políčkách. Publikujeme vysvětlující texty o přípravě, dílenské práci a technice snímání. Stránky nenabízejí žádné placené služby ani objednávky.

Na dotazy, upřesnění nebo připomínky k obsahu lze napsat na adresu [email protected].